Případová studie s použitím technik EFT a Matrix – téma TÁTA ..odpuštění
Stále více a více jsem si uvědomoval, že mám v sobě nějaký limit ohledně EFT, vše šlo docela dobře, ale utkvěla mi jedna věta ze školení, že je nutné cítit to ono "mám se rád a kompletně se akceptuji.." a to byl asi ten základní problém. Po semináři jsem byl nervózní, unavený a když jsem měl na sebe chvíli klidu, abych mohl ťukat, tak jsem se jen trochu rozťukal a bylo to spíše horší. Doma si také začali stěžovat, že to nejsem já a já to vnímal také - nebyl jsem ve své kůži. Naplánoval jsem si, že si udělám dostatek času a proťukám se "skrz naskrz". I stalo se a já našel, co mi bránilo se mít rád a kompletně se akceptovat...
Měl jsem pocit nervozity v celém těle a tlak na hrudi. Ťukal jsem na tento pocit. Lokalizovalo se to na srdce a neklidné nohy (pořád jsem s nimi musel hýbat). Udělal jsem pár kol na tento pocit v srdci a poslat tam příjemné světlo, které do těla vešlo levou nosní dírkou, kterou mám velmi často ucpanou. Postupně se přemístilo do srdce až dole v srdci osvítilo jakoby sraženinu. Byla na dně srdce - vypadala, jako když vyschne louže plná sedimentů. Byla to sražená černě rudá krev a tlačila tam. Ťukal jsem na tu sraženinu a najednou jsem v ní uviděl svého biologického otce, který se prý zbláznil a lékaři mámě doporučili se s ním rozejít. Ťukal jsem dál a vnímal obrazy a pocity. Pocítil jsem nějakou zradu.
"I přesto, že cítím zradu, že mě nechal jen s mámou i tak ..... I přesto, že mě opustil, tak .... I přesto, že o mě nebojoval a nesnažil se mi být na blízku i tak ...."
Najednou jsem si uvědomil, že si to s ním potřebuju vyříkat. A nejen s ním, ale i s mámou i adoptivním otcem. Stojím tam (jako 5-ti letý) v tom srdci u té sraženiny a každému říkám, jak jsem se tehdy cítil. První mluvím s mámou a vyčítám jí, proč dala na doktory a o tátu se nepostarala. Odpovídá mi, byla mladá a bála se o nás o děti a nevěděla, co má dělat. Začínám to chápat a odpouštím jí, že se tak zachovala (jako malý jsem tomu nerozuměl). Pak se otáčím k bio-otci a popisuju svoje pocity strachu z opuštění a samoty. I on mi laskavě říká, že chápe můj strach, že za to nemůžu, že je to věc, která byla hlavně mezi ním a mámou. Pak je prosím, aby se spolu udobřili a vzájemně si odpustili - hodně se mi ulevilo a pomyslná louže začala mizet. Pak promluvil bio-otec s adoptivním, že si váží jeho péče a výchovy, kterou mi dal. Postupně všichni odešli a mě bylo lépe - brečel jsem, ale nebylo to nepříjemné - byl to očistný pláč.
Zkontroloval jsem své pocity a stále tam něco zůstalo. Z tlaku na srdci se vyvinul hřebík, který přibil srdce k páteři. Dál jsem ťukal na "tento pocit" a sledoval, co se bude dít. Po několika kolech jsem si uvědomil, že to ještě nemám s bio-otcem vše vyříkané. Opět jsem ho pozval do svého bolavého srdce a ťukal dál.
- "I přesto, že stále cítím něco nevyřčeného mezi námi i tak se mám rád a akceptuji se. I přesto, že nevím přesně, co bych ti měl ještě říct i tak ...I přesto, že mi ještě zbyl tenhle rezavý hřebík v srdci i tak ..."
Najednou mi to všechno došlo ... ten hřebík byla "moje zrada" vůči bio-otci. To já jsem ho zradil, to já ho nechtěl ve svém životě. Vzpomněl jsem si na událost, která se mi často vracela a možná se ani nestala, ale v mém nitru tam z nějakého důvodu byla. Tehdy se mě už na konci rozvodu ptal, jestli mu dám ještě pusu na rozloučenou, já kouknul na mámu a ta mi řekla, že jestli to udělám, tak s ním mám zůstat... Pusu jsem mu nedal, protože jsem se ho bál. Máma o něm nemluvila hezky...
Začal jsem brečet a omlouvat se mu. Prosil jsem ho za odpuštění a on mě vzal za ruku (brečel jsem jak krokodýl) a řekl, že já za to vůbec nemůžu, že vůči mě nechová žádnou zášť. Říkal, že ho mrzí, že jsem to tehdy tak vnímal. Nemá mi prý co odpouštět a naopak je na mě hrdý, že jsem šikovný a hodný kluk a že tak dobře zvládám život, že umím po něm zděděné schopnosti využít pro druhé (uměl předávat energii a zbavovat lidi bolestí).
Chválil mě a objímal... Byl to silný zážitek..
Hřebík zmizel a zůstal po něm jen mírný tlak v hrudní páteři, který se pomalu rozplýval... Rozloučili jsme se s bio-tátou a zůstali v srdci sami - moje dětská verze a současná dospělá verze mého JÁ.
Stále jsem ťukal dokola nebo jen na jeden bod. Vzal jsem toho malého (vnitřní dítě) za ruku, dřepnul si k němu a kouknul se mu do očí - konečně spolu - po tolika letech. Objal jsem ho a zvednul ze země. Položil mi hlavu na rameno a pak jsme spolu brečeli. Stále jsem ťukal na jeden bod a začal mu ukazovat uvnitř svůj život. Díval se a vpíjel se do mě. Čím více vzpomínek jsem mu ukázal tím byl starší až dospěl do mého věku. Začali jsme stejně dýchat a pak jsme "jakoby zaklapli" a byli jsme JEDEN.
Pak jsem dost dlouho odpočíval a vnímal nádherný pocit klidu...
Po několika dnech si uvědomuji, že se mám rád a už se umím přijímat...
- zpracováno od: (jméno diskrétně neuvedeno) EFT praktik ADv., Matrix Reimprinting praktik